Historie muzea

   K založení městského muzea v Jeseníku (dříve Frývaldov) došlo v období mohutné vlny zvýšeného zájmu o regionální vlastivědu na přelomu 19. a 20. století. Podnětem pro zřízení muzea ve Frývaldově se stala výstava „Starý Frývaldov a jeho okolí“(Alt-Freiwaldau und Umgebung), která se setkala s velkým úspěchem. Toho využili jesenický děkan Josef Neugebauer a učitel Adolf Kettner, kteří iniciovali zřízení místního muzea. K fyzickému vzniku muzea došlo usnesením městské rady dne 19. října 1900. Adolf Kettner byl zároveň pověřen funkcí kustoda budoucích muzejních sbírek. Vytvoření sbírkového fondu bylo záležitostí přispěvatelů z řad široké veřejnosti, která byla aktivizována výzvou k obyvatelstvu „Našim spoluobčanům ve městě a okolí“. Prvním sbírkovým předmětem se stal kamenný kříž s letopočtem 1646, který se vztahoval k pověsti o smrti jesenického kata. K nejštědřejším dárcům patřil zmíněný Josef Neugebauer, který věnoval vznikajícímu muzeu celou soukromou sbírku historických památek, dále pak baronka Waldorfová a zvláště hejtman Jan Ripper, zeť zakladatele jesenických lázní Vincenze Priessnitze. Protože se sbírky brzy rozrostly, byly dány obecním zastupitelstvem k užívání čtyři místnosti v budově tzv. Pedagogia ve Školní ulici, kde také bylo jesenické muzeum 17. prosince 1905 slavnostně otevřeno za účasti nejširší veřejnosti. 

Mezi nejcennější sbírkové předměty na počátku existence muzea patřily doklady slezského lidového umění (malované obrázky na skle, kramářské písně, kroje, dřevořezby), památky na Vincenze Priessnitze a na hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu. I po vzniku ČSR zůstalo jesenické muzeum nadále institucí regionálního významu. Rozšiřování sbírkového fondu si již koncem 20. let vynutilo zabývat se myšlenkou získat lépe vyhovující výstavní a depozitní prostory. Po úspěšném jednání s komorním ředitelstvím vratislavského biskupství se mohlo muzeum přemístit do budovy jesenické vodní tvrze, kde byla také instalována stálá muzejní expozice. Zde pak bylo v polovině 30. let muzeum znovu otevřeno. 
 
Druhá světová válka samozřejmě zasáhla do činnosti muzea i do sbírkových fondů. Po několikerém stěhování instituce a rekonstrukci vodní tvrze v roce 1955 byla zde následně upravena nová expozice a vytvořen poválečný sbírkový fond. Tyto prostory slouží stejnému účelu dodnes.
 
V současné době jsou ve Vodní tvrzi instalovány čtyři stálé expozice. 

První je pojmenována Historie a archeologie Jesenicka. Druhou stálou expozicí je rozsáhlá expozice Čarodějnických procesů na Jesenicku v 17. století. Třetí stálou expozicí je expozice Fauny a flory Jesenicka. Nejnovější expozicí je multimediální expozice Spirála času Země.
 
Muzejní sbírky jsou pod vedením samostatných odborných pracovníků rozděleny do tří částí : společenskovědní, geologické a biologické. Ke krátko-
dobým výstavám jsou určeny prostory hlavního výstavního sálu a galerie.

 Vodní tvrz v Jeseníku

   Mezi nepříliš početnými historickými památkami na Jesenicku zaujímá jedno z nejdůležitějších míst budova Vodní tvrze v Jeseníku, dnes sídla Vlastivědného muzea Jesenicka. Tato ojedinělá ukázka vyspělé středověké architektury je středem pozornosti nejen četných tuzemských i zahraničních turistů, ale i lázeňských pacientů. Počátky vzniku původní fortifikace s trojnásobným vodním příkopem na jižní straně je nutné hledat v souvislosti s dobou založení první osady, která dala vzniknout pozdějšímu městu. Je to období kolonizace v polovině 13. století, kdy byla celá oblast pohraničních hvozdů osídlena novými osadníky. Původně věžovitá stavba byla vystavěna patrně právě již koncem 13. století. V průběhu 14. a 15. století byla postupně v držení světských majitelů a později vratislavských biskupů, kteří ji definitivně získali roku 1547 (tvrz byla jedinou záštitou města, které nikdy nemělo právo vybudovat hradby). Zřejmě na konci 15. století byla původní obytná věž stržena, protože již nevyhovovala zvyšujícím se požadavkům komfortního bydlení. Nynější podobu tvrz získala v letech 1738 - 1745 a to díky přestvavbě financováné ze strany vratislavského biskupa a rýnského falckraběte Františka Ludvíka. 
 
V druhé polovině 18. století se tvrz stala dočasným domovem hudebního skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu, který zde působil jako biskupský hejtman. V biskupském držení zůstala budova až do roku 1945 (v tomto roce prostory tvrze sloužily jako sklad válečných konfiskátů). Dnes je majetkem státu pod správou Lesů ČR.